Expedice

Dne 31. května 1970, ve 4 hodiny odpoledne postihlo zemětřesení Bílé Kordillery v provincii Anash. Hora Huascarán (6768 m n. m.) se otřásla, tisíce tun žuly se daly do pohybu a strhly s sebou cokoliv co stálo v cestě. Vzdálenost 28 km a výškový rozdíl 4 tisíce metrů zdolala lavina za pouhé 4 minuty. Objem bahna se odhadoval na 50 miliónů m³ a zničeno bylo až 200 tisíc budov.

Současně se ze severní stěny odtrhla lavina, která přehradila údolí mezi jezery Llanganuco a Orcococha vrstvou kamení, bahna a ledu. Právě pod ní byl základní tábor československé expedice. Zahynulo 14 mužů, kteří nám byli blízcí, synů, manželů, kamarádů.

Členové výpravy

O výpravě 15 československých horolezců do peruánských And bylo již mnoho napsáno, proto stručná charakteristika z pera tehdejšího předsedy Československého svazu horolezců a libereckého spisovatele Jana Suchla, při příležitosti 1. výročí zemětřesení a 1. ročníku Jizerské padesátky - Memoriálu expedice Peru, snad postačí:

Ivan Bortel

asi nejlepší horolezec, kterého jsme toho času měli. V roce 1967 se stal členem juniorského reprezentačního družstva Československa. Ve svých 26 letech zaznamenal ve francouzských Alpách vynikající úspěchy, když uskutečnil například prvovýstup na Grandes Jorasses cestou zvanou Rubáš, atd., přitom nesmírně skromný chlapec.

Arnošt Černík

fundovaný znalec hor, teoretik horolezectví, jehož příručku zná každý horolezec, a zároveň bystrý publicista a spisovatel, autor poutavých knížek Trůny bohů, Ohnivé hory a mnoha dalších, jemuž posmrtně vyšla kniha Tajemství sněžného muže.

Milan Černý

výborný pískař s řadou extrémních výstupů, po úspěších v Tatrách a v rakouských Alpách se stal ve 23 letech členem reprezentačního družstva, nadějný horolezec, jemuž jsem dlužen reportáž o jeho dobývání hor v Turecku spolu s Bortelem, Krecbachem a dalšími.

Vilém Heckel

kterého nikdo nepředstaví líp, než to učinil on sám svým uměleckým mistrovstvím. Nejlepší fotografické publikace, jaké byly kdy u nás o horách vydány, jsou nesporně jeho. A zase: pod jménem, které skutečně bylo pojmem – až udivující lidská prostota a kamarádství.

Jiří Jech

původně atlet, nářaďovec, lyžař – účastník Vasova běhu, který později věnoval všechen svůj čas skalám a horám: Skaláku, Tatrám, Julským Alpám, Dolomitům. Zdatný lezec a neméně zdatný organizátor – v práci i sportu.

Valerián Karoušek

vzácné spojení umělce a sportovce, těžko říci, zda to byly bizarní tvary skal, které jej přivedly k sochařství, či práce s kamenem, která jej přiměla zdolávat ho i ve sportovním klání. Horolezectví v něm ztrácí svého průkopníka a trenéra, výtvarné umění člověka, jehož jméno znamená právě tolik, jako jména Josef Jíra či Jiří Rada a ostatní ze skupiny M57

Jaroslav Krecbach

objevil se mezi horolezci před deseti lety a brzy získal pověst výborného pískaře, vylezl většinu těžkých cest v letních i zimních Tatrách, podnikl výstupy v rakouských Alpách a Dolomitech, v roce 1968 razil na biblickou horu Ararat novou cestu nazvanou Český pilíř, rovněž člen reprezentačního družstva ČSSR.

Miloš Matras

jeho jméno v horolezeckém světě něco znamenalo, ne náhodou zasloužilý mistr sportu, který si tento titul vysloužil v horách Alp, Turecka, Kavkazu a Hindúkuše.

Ladislav Mejsnar

možnost, anebo spíše se nepokoušel prokázat své mistrovství v horách za hranicemi, velmi dobrý lezec, na písku vynikající, autor několika těžkých cest ve Skaláku a v Klokočských skalách. Nenápadný hoch, který byl všude tam, kde měl být.

Milan Náhlovský

poslední ze čtveřice současného reprezentačního družstva ČSSR, který patřil mezi naše špičkové lezce. Nezůstal ve svém mistrovství pozadu za otcem, zakladatelem našeho horolezectví.

Bohumil Nejedlo

absolvent Tyršova tělovýchovného institutu, také jedna ze známých postav našeho horolezectví. Těžko bychom hledali v Tatrách cestu, kterou nevylezl. Na vrcholu své výkonnosti byl několik roků členem reprezentace. Ponesu si ho v sobě jako tvrdého chlapa se vznětlivým srdcem dítěte.

Zdeněk Novotný

muž ověnčený vědeckými tituly, u něhož však právě tituly byly to poslední, co budilo úctu a touhu po přátelství s ním. Měl jsem pocit, že je to vzácný upřímný a hluboký člověk. Jeho korespondence z Peru mne v tom jen utvrzuje.

Jiří Rasl

od počátku duch expedice, který to, co mu chybělo na sportovním věhlasu, bohatě vynahrazoval organizátorskou prací a doslova dřinou. Byl to on, kdo sršel nápady a korespondoval s polovinou světa, věčně ustaraný, věčně nespokojený, ochotný odříci se pro zdar expedice všeho.

Svatopluk Ulvr

jediný, kterého jsem neznal osobně, o němž vím jen to, že byl na nejlepší cestě stát se uznávanou lékařskou osobností, o čemž svědčí i dopisy jeho svěřenců z Peru, kteří si jej vesměs pochvalují.

Václav Urban

psát o něm jako o sportovci znamená skoro totéž, co bylo řečeno o Jiřím Jechovi, neboť tvořili takřka nerozlučnou dvojici. Václav byl postavou i svými vlastnostmi přímo zosobněním chlapa – sportovce.

Zdroje:

• Kniha Jizerská 50 - Jiří Langer
• www.hkvysehrad.cz